Přeskočit na hlavní obsah

Populární příspěvky z tohoto blogu

Turzovka - slovenské Lurdy a Hora Panny Marie

Pokud přemýšlíte, že navštívíte francouzské Lurdy, ale odrazuje vás dlouhá cesta, je tu jedno řešení: poutní místo Turzovka. Ta je slovenskými Lurdami označována z několika důvodů. Předně, první zjevení Panny Marie se zde odehrálo v roce 1958, tedy přesně (i když ne na den) sto let od prvního mariánského zjevení ve Francii. Dalším pojítkem je působení tamní vody, která uzdravila několik nevyléčitelně nemocných.     Rozbitý plot  Turzovským vizionářem byl Matúš Lašut , p rostý muž, tehdy dvaačtyřicetiletý hajný. 1. června ve zmíněný rok měl službu, která ho zavedla na Živčákovu horu ležící v Turzovské vrchovině, ve výšce 787,7 metrů nad mořem. Jako obvykle se zastavil na místě, kterému se řík alo "U obrázku" a začal se modlit. Během Zdrávasu se ale stalo něco zvláštního: zablesklo se a před ním, zhruba dva metry nad zemí, se zjevila socha Panny Marie. Zároveň se namísto několika strom ů okolo vizionáře ob jevil záhon bílých květin ohraničený malým plotem.    Lašut
Číst článek »

Paměti píšícího knihovníka

Lidé své paměti zpravidla sepisují na sklonku života, když jsou staří a při psaní po očku koukají z okna, jestli už náhodou nepřichází Smrt. Jelikož ale člověk nikdy neví, zvlášť když s oblibou konzumuje pivo a červené víno, rozhodl jsem se sepsat část memoárů již nyní, v necelých třiceti letech. Začnu tam, kde se začít má... Narodil jsem se v srpnu 1989, necelé tři měsíce před sametovou revolucí. Vyrostl jsem v Dobroníně, ve vesnici mezi Havlíčkovým Brodem a Jihlavou, v nezatepleném obecním třípokojáku. Jako většina lidí, co nejsou postavami z románů Charlese Dickense, čili nejsou sirotky, jsem dětství prožil s oběma rodiči plus s bráchou a sestrou, v jejichž společnosti jsem tvořil své první literární pokusy. To bylo ale až od sedmnácti let. Do té doby jsem se literatuře úspěšně vyhýbal a zdárně sabotoval veškeré snahy kantorů vtlouct mi do hlavy význam Jiráska, Dostojevského a Victora Huga. Na to, že se jednou budu živit jako knihovník a samotnému mi vyjde kniha, by
Číst článek »

Povídka: Moje cesta

Ve zpocené ruce držel autoatlas. Koupil ho ve stánku u hlavní silnice... na cestu vyrazil nečekaně, náhodou a bez sebemenší přípravy a potřeboval si kontrolovat směr. Šest hodin ráno. Stoupl si na vysekaný plácek na kraji Rožnova pod Radhoštěm a zvedl ruku. Na první auto dlouho nečekal. Suchým prachem ho neohodilo ani pět, když zastavil mladík ve fordu. „ To šlo rychle,“ usmál se Adam a otevřel dveře na místě spolujezdce. Co nejzdvořileji se zeptal řidiče, kam jede. Potěšující zprávu nedostal. Cesta do Valašského Meziříčí mu měla ušetřit jen pár kilometrů... ale lepší pohnout se, než trčet na místě. Shodil bágl, kde do sebe narážely plechovky piva, a usadil se. „ Jste moc hodnej,“ řekl, když vyjeli. Vděčnost z něho vyzařovala. „ V pohodě. Kam vůbec míříte?“ Řidič měl na sobě vojenskou uniformu a v očích dobrácký výraz. „D o Jihlavy.“ „ Sakra, to je pořádnej kus. A celou cestu takhle?“ „ Jo,“ potvrdil Adam. „I kdyby se dělo cokoliv, musím jet stopem.“ ----- Adamova ces
Číst článek »