Petr Bobek - literární zápisník

Poznámka: Povídka vyšla v knize Stopem na konec světa , vydané v lednu 2019 v nakladatelství Triton. Ilustrace nakreslila Sofie Helfert.  Zajímavost povídky: Její původní název byl Dáma na d1. Po upozornění od beta-čtenářů, kteří se před čtením na základě prvního dojmu ptali, zda se jedná o příběh o ženě vydělávající si na dálnici D1, nebo zda líčí osudy dámy, která v prosinci zastaví na dálnici a diví se, že tam sněží, byl název pozměněn. -------------------------------------------------------------------------------- Dáma na c1 Silnici cukrovaly sluneční paprsky, asfalt tál jako zmrzlina a lepil se na pneumatiky. Pankrác si otíral z čela pot a třepal s límcem košile. Firemní peugeot zvládal jízdu s bravurou – na silnici držel jako list na dubu, i když Pankrác v jednom momentě trhl volantem, aby se vyhnul dělníkům opravujícím svodidla. Ladně pokračoval dál, dokud nezmizel za horizontem. ----- Pankrác Jandůrek měl nejhorší kancelář z celé firmy. Krčila se v su

Lidé své paměti zpravidla sepisují na sklonku života, když jsou staří a při psaní po očku koukají z okna, jestli už náhodou nepřichází Smrt. Jelikož ale člověk nikdy neví, zvlášť když s oblibou konzumuje pivo a červené víno, rozhodl jsem se sepsat část memoárů již nyní, v necelých třiceti letech. Začnu tam, kde se začít má... Narodil jsem se v srpnu 1989, necelé tři měsíce před sametovou revolucí. Vyrostl jsem v Dobroníně, ve vesnici mezi Havlíčkovým Brodem a Jihlavou, v nezatepleném obecním třípokojáku. Jako většina lidí, co nejsou postavami z románů Charlese Dickense, čili nejsou sirotky, jsem dětství prožil s oběma rodiči plus s bráchou a sestrou, v jejichž společnosti jsem tvořil své první literární pokusy. To bylo ale až od sedmnácti let. Do té doby jsem se literatuře úspěšně vyhýbal a zdárně sabotoval veškeré snahy kantorů vtlouct mi do hlavy význam Jiráska, Dostojevského a Victora Huga. Na to, že se jednou budu živit jako knihovník a samotnému mi vyjde kniha, by

Každá kniha má svůj příběh. A nejenom ten na svých stránkách, ale i ten, který je na pozadí jejího vzniku - a je jedno, jestli má publikace (jako ta moje) malý formát a ani ne sto stran, nebo je to další Božská komedie. Dá se říct, že příběh knihy Stopem na konec světa začal v době, kdy jsem začal tíhnout k literatuře a tvořil první literární pokusy. Od té doby sice uplynula doba delší než deset let, nicméně právě z oněch pokusů se postupem času a přes nevyčíslitelné snahy vyvinulo několik povídek, na které jsem se jednoho dne podíval a řekl si: "To není špatné." Rozhodl jsem se, že texty zkusím nabídnout nějakému nakladateli. Ještě předtím jsem ale chtěl dát povídkám nějaký společný motiv, něco, co je bude spojovat a udělá z nich celistvou knížku. Tehdy se ke slovu dostala náhoda. Ani nevím proč - snad proto, že motiv cesty mě v literatuře i přes mizerné zkušenosti s cestováním neuvěřitelně přitahoval -, jeden večer mě napadl název pro knihu Stopem na konec světa.