Přeskočit na hlavní obsah

Křemešník - poutní místo na naučné stezce

Zhruba sedm kilometrů od Pelhřimova je jeden z největších výběžků Českomoravské vrchoviny - 765 metrů nad mořem vysoký Křemešník. Jedná se o jednu z dominant Vysočiny a také o šikovného společníka pro příjemné rodinné odpoledne. Nabízí Větrný zámek, rozhlednu Pípalku a další možnosti aktivního vyžití. 

A také známý kostel Nejsvětější trojice, kolem něhož se rozvíjí naučná stezka, jejíž součástí je i působivá křížová cesta nebo několik studánek s léčivou vodou.

Hurá na Křemešník

Na Křemešník není vůbec těžké dojít, srovnáme-li to například s Turzovkou, která má vrchol zhruba stejně vysoký, jako zde, ale jde se k němu po tříkilometrové obtížné cestě. Na pelhřimovskou chloubu vede od parkoviště a autobusové zastávky víceméně přímá cesta, měřící něco kolem kilometru. 

Za ním se dostáváme ke zmíněnému kostelu Nejsvětější trojice, kolem kterého je přes tři kilometry dlouhá naučná stezka. Ta celkem čítá osm zastávek, týkajících se většinou tamní přírody. Pro potřeby příznivců poutních míst s duchovním podtextem je nejdůležitější Kaplička Nejsvětější trojice, stojící nad Zázračnou studánkou.

Právě na tomto místě poutní místo vzniklo. 

O této události koluje několik pověstí, souvisejících s pelhřimovským měšťanem Matějem Chejstovským. Právě on na Křemešníku nechal vystavět dřevěnou kapli, za to, že na jejím místě zázračně přežil - ať to bylo po pádu do štoly, jak vypráví jedna pověst, nebo po týrání od loupežníků, jak líčí další.

Výstavba kaple je umístěna do letopočtu 1555. Jako další důležitý rok figuruje v historii 1651, kdy byla kaple stržena a znovu vystavěna. Posvěcena byla o čtyři roky později. Studánka je vyhledávána kvůli slabě radioaktivní vodě s prokázanými léčivými účinky. Vyvěrat začíná v podzimních měsících, v těch letních naopak neteče.

Od kapličky ke kostelu
 
Vydáme-li se od kapličky do kopce po červené značce, můžeme postupovat po nádherně zpracované křížové cestě, postavené v letech 1903-1906. Autorem byl Antonín Thein, který pro každé zastavení vytvořil kamennou kapličku. Reliéfy si vzal na starost Viktor Foerster, Kristovo tělo pro Boží hrob, který je zakončením křížové cesty, zpracoval bratr slavného sochaře Františka Bílka Antonín. 

Po křížové cestě se z druhé strany vrátíme ke kostelu. Co se jeho samotného týče, zrod se datuje do období let 1710-1720. V roce 1734 byly přistaveny ambity. Kostel má půdorys do tvaru kříže a nese se ve znamení čísla tři. Má tři lodě nebo tři oltáře. 


Další studánka

Pokud ovšem od Zázračné studánky a kapličky nepůjdeme po křížové cestě, ale dále po naučné stezce, můžeme se dostat k další studánce, které se říká Stříbrná. I zde je lehce radioaktivní voda s léčivými účinky.Také ona na Křemešník láká spoustu lidí a dává tomuto poutnímu místu punc jednoho z nejnavštěvovanějších. To by ovšem mohlo malinko odradit ty, kteří poutními místy rádi kráčejí v tichu a rozjímání.

Je pravdou, že zde je to málokdy umožněno, už jen proto, že od areálu se často ozývá hluk na prolézačkách hrajících si dětí. Na druhou stranu, Boha nemusíme hledat jen v tichu a samotě. Ale i tím, že si ticho i vnitřní klid dokážeme v sobě vytvořit i přes vnější ruch.

Populární příspěvky z tohoto blogu

Turzovka - slovenské Lurdy a Hora Panny Marie

Pokud přemýšlíte, že navštívíte francouzské Lurdy, ale odrazuje vás dlouhá cesta, je tu jedno řešení: poutní místo Turzovka. Ta je slovenskými Lurdami označována z několika důvodů. Předně, první zjevení Panny Marie se zde odehrálo v roce 1958, tedy přesně (i když ne na den) sto let od prvního mariánského zjevení ve Francii. Dalším pojítkem je působení tamní vody, která uzdravila několik nevyléčitelně nemocných.     Rozbitý plot  Turzovským vizionářem byl Matúš Lašut , p rostý muž, tehdy dvaačtyřicetiletý hajný. 1. června ve zmíněný rok měl službu, která ho zavedla na Živčákovu horu ležící v Turzovské vrchovině, ve výšce 787,7 metrů nad mořem. Jako obvykle se zastavil na místě, kterému se řík alo "U obrázku" a začal se modlit. Během Zdrávasu se ale stalo něco zvláštního: zablesklo se a před ním, zhruba dva metry nad zemí, se zjevila socha Panny Marie. Zároveň se namísto několika strom ů okolo vizionáře ob jevil záhon bílých květin ohraničený malým plotem.  ...

Stopem na konec světa - příběh knihy

Každá kniha má svůj příběh. A nejenom ten na svých stránkách, ale i ten, který je na pozadí jejího vzniku - a je jedno, jestli má publikace (jako ta moje) malý formát a ani ne sto stran, nebo je to další Božská komedie. Dá se říct, že příběh knihy Stopem na konec světa začal v době, kdy jsem začal tíhnout k literatuře a tvořil první literární pokusy. Od té doby sice uplynula doba delší než deset let, nicméně právě z oněch pokusů se postupem času a přes nevyčíslitelné snahy vyvinulo několik povídek, na které jsem se jednoho dne podíval a řekl si: "To není špatné." Rozhodl jsem se, že texty zkusím nabídnout nějakému nakladateli. Ještě předtím jsem ale chtěl dát povídkám nějaký společný motiv, něco, co je bude spojovat a udělá z nich celistvou knížku. Tehdy se ke slovu dostala náhoda. Ani nevím proč - snad proto, že motiv cesty mě v literatuře i přes mizerné zkušenosti s cestováním neuvěřitelně přitahoval -, jeden večer mě napadl název pro knihu Stopem na konec světa. ...

Povídka: Muž, který dofukoval kolo

„Hisshidesu!“ vykřikl Keisuke Tašida. Výraz naprostého zoufalství, na který čeština nabízela i řadu sprostých variací, dokonale vystihoval jeho náladu. Měl toho dost. Potřetí během jedné hodiny musel dupnout na brzdu a zastavit, tentokrát na odpočívadle v opuštěném údolí za Želnavou. Svlékl sako a s kopou japonských nadávek na jazyku vystoupil. Otevřel kufr a vyndal plastovou pumpičku, jejíž šlahoun nasadil na ventilek pravého zadního kola. Odhrnul z čela černé vlasy, sklonil se a začal pumpovat. Přitom nepřestával nadávat – na české silnice, zloděje z půjčovny aut, líné automechaniky a samozřejmě na Karlu. ----- „ Máš mě vůbec ještě rád?“ Říká se tomu setrvačnost bez lásky a Keisuke s Karlou se k ní dopracovali po dvaceti letech manželství. Právě před touto dobou se začala psát jejich společná historie: od setkání v tokijské kavárně Sakana, kde Masumi Honda, postarší Japonec s moudrýma očima a knírem jako od sumce, oblečený do hakamy, podával vše od saké po brazilskou kávu, a ...