Jižní Čechy, to je ráj turistů. Nabízí jim krásné zámky jako Hluboká nad Vltavou nebo Červená Lhota, třeboňské rybníky, či města jako Český Krumlov nebo Jindřichův Hradec. Přichystala pro ně půvabná údolí jako je Terčino, nezapomínejme ani na Šumavu, její lesy, jezera nebo slavnou vodní nádrž Lipno.
Po Kristových posledních stopách
Jedno z takových poutních míst se nachází v Římově. Tato obec pro více než 700 obyvatel se nachází čtrnáct kilometrů od Českých Budějovic a její kořeny sahají do třináctého století. Alespoň pravděpodobně. Co však jisté je, tak že ve století sedmnáctém se začalo budovat to, co tuto vesnici proslavilo.
Popud k výstavbě poutního místa dalo náboženské zjevení páteru Janu Gurremu a realizovali ji Jezuité z krumlovské koleje. Vezmeme-li to popořádku, roku 1650 byla za přítomnosti 30 000 poutníků posvěcena Loretánská kaple, která je vrcholem poutní cesty, a o pět let později i její ambity. Rok 1672 přinesl dostavění kostela, dnes zasvěcenému Svatému Duchu, a konečně v letech 1658 - 1702 se budovala zdejší křížová cesta.
Jejím prvním zastavením je Loučení, přesněji Loučení Panny Marie s Kristem. Je tedy patrné, že se nejedná o klasickou křížovou cestu o čtrnácti zastaveních; římovská pouť jich nabízí celkem 25 a nejsou vyjádřeny obrazy, ale pomocí kapliček. Toto znázornění mělo mít inspiraci v dnes již neexistující pašijové cestě z Jeruzaléma, a má jít o opravdu věrnou kopii - nejenže jsou zastavení od sebe vzdálená, jako u svého předobrazu, jsou i nasměrována na stejné světové strany. Za Loučením
Od Loučení římovská pašijová cesta postupuje polní cestou, podél které nabízí další čtyři kapličky: Poslední večeři Páně, Stádní Bránu, U pusté vsi, U smutné duše.
Za ní se dostáváme do lesa, kde se nachází jeden z největších římovských skvostů, a kde můžeme Kristovu poslední cestu prožít ještě intenzivněji. Jedná se o kopii Getsemanské zahrady.
Její děj rozehrává pět kamenných soch. Tři znázorňují spící apoštoly, jedna modlícího se Ježíše. Poslední, nejvýšše postavená, patří andělovi, který Spasiteli (předvídajícího utrpení) dává sílu. Tomuto zastavení se nejčastěji říká Olivetská hora.Bůh u lidí
Ačkoliv se jedná o skvost a mnohde by mohlo jít o vyvrcholení poutě, jsme teprve v necelé polovině. Za Olivetskou horou se nachází zastavení U Jidáše, poté kaplička Ježíš je svázán. Když vyjdeme z lesa na polní cestu, míjíme zastávky U chromého Žida a U Cedronu, a poté, když přejdeme silnici, následují Ježíš poházen blátem a Vodní cesta.
Třináctým zastavením, což je U Annáše, se dostáváme ke břehu Malše, podél něhož putujeme dál; sevřeni jím z levé strany a z té pravé nízkým srázem rozlehlé louky. Zdejšími zastaveními jsou U děvečky, znázorňující svatého Petra nebo Kaifáše, a Malý Pilát.
Právě zde se od Malše odpojíme a přes zastávku U Herodesa putujeme zpátky do srdce Římova; mezi civilizaci a také k vysvětlení, proč má tento článek v názvu "Bůh u lidí".
Tento dovětek byl zvolen proto, že většinu poutních míst známe jako stezky daleko od domovů, měst nebo vesnic, ovšem to římovské (navzdory začátku, kdy kráčíme po loukách, polích či lesem) nás ve svém konci vede kolem příbytků a ukazuje, že poutní cesta není jenom tiché rozjímání a připomínka Božích záležitostí za pomoci ticha a samoty.
K dalšímu zastavení totiž musíme projít do kopce ubírající se ulicí Betlém, ulicí "zarostlou" domy, ulicí, kde funguje běžný život. A do běžného života, podél hlavní silnici, jsou umístěny i další zastávky. Po té "betlémské", které se říká Velký Pilát, se poutník dostane k zastávkám Na Ježíše vložen kříž, Setkání s Matkou a Svatá Veronika. Mezi domy se pak také skrývá odbočka k Popravní bráně, pod níž projdeme na cestičku načrtnutou na svahu nad Malší.
To už se pomalu blížíme ke konci poutě. Ještě předtím ale na dalším zastavení pomáhá Šimon nést Kristův kříž, a to k místu jeho ukřížování.
S Kristem až do konceKalvárie je jednou z posledních zastávek římovské pašijové cesty. Na pahorku stojí vedle sebe tři vysoké kříže: jak všichni tuší, krajové patří zločincům Dismasovi a Gesmasovi, ten prostřední, nejvyšší, Ježíši Kristu.
Kříže jsou dřevěné, ukřižované postavy z plechu, a těmto postávám dělají garde ještě tři kamenné sochy; Panny Marie, svatého Jana a Máří Magdalény.
Nemusíme o tom zvlášť přemýšlet, abychom pochopili, že tento výjev potvrzuje význam celého poutního místa v Římově, zvlášť když ve výklenku kaple následuje zastavení Pieta, a když pouť zakončuje Boží hrob. Jít římovskou poutí znamená jít krok po kroku Kristovy poslední cesty. A chápat, že on své kroky od rozloučení s Pannou Marií po Boží hrob nešel proto, aby o tom věděla jen hrstka věřících, kteří si je připomenout daleko od civilizace, ale pro každého člověka.
V Římově je to krásně připomenuto. V Římově, kde je Bůh nejen na tiché a osamělé pouti, ale i u lidí.